neděle 14. srpna 2016

Jarní sezóna snů

Už dlouho jsem nepsal. Teda, píšu skoro celý dny, takže když přijdu výjimečně domů, tak je psaní to poslední, na co bych měl náladu...Rozhodně ale nemůžu říct, že by se nic nedělo.
V posledním článku jsem si liboval, jak jsem se na Velikonočku pěkně rozběhal a že možná začnu zase trénovat. No, nezačal. A moc závodů jsem taky nenavštívil.
Trutnovský áčka byly jedny z mála a dokončil jsem je se skvělou bilancí. Propadák na klasice v céčkách (po třech letech jsem nešel elitu) a disk na middlu (už jsem šel elitu). Víkend zachránilo jen vítězství v sobotním pivním závodě.
Překvapivě jsem se nominoval na MČR ve sprintu, tak jsem to chtěl aspoň zkusit. Bez úspěchu - zaspal jsem. Nicméně jsem měl v práci velmi rušné období, takže se víkend v kanclu docela hodil.
Potom jsem měl běžet áčka při ME. A překvapivě jsem zaspal. Tentokrát jsem se ale vydal na vlastní pěst linkovou dopravou přes všechny prdele na východ od HK. Nakonec jsem po pěti hodinách dorazil na shromaždiště, dosprintoval na start, pokazil jedničku, naštval se, na trojku si vyhodil kotník a závodní víkend skončil.
Potom byly štafety a sprint. V sobotu jsem finiš béčka nějak ustál, ale následně jsem sprint totálně zasekal. V neděli jsem vytáhl další super výkon a ode všech dostal přes 20 minut, protože mi totálně došlo.

MČR na middlu jsem pustil, místo toho jsem jel na super firemní akci, toho nelituju!


A potom přišel poslední hřebíček do rakve. Na ½ maratonu na Lipně jsem uběhl 3km a vrátil se zpátky na start.
Prostě žádná velká hitparáda, ale byly tam i pozitivní sportovně společenské momenty.
Vrchol jara byl Vltava run s BTčkem. Forma nic moc, ale na asfalt jsem si pořád docela věřil. Křeče mě sice braly už po prvním z mých třech úseků, ale nakonec jsem to přežil a za výkony jsem se stydět nemusel. A co víc, docela jasně jsme vyhráli, stanovili nový traťový rekord a hlavně si užili super akci!
Potom bylo soustředění OK 99 na Vysočině, ale pro mě spíš dovolená, než drsný trénink. I další soustředění v Českém ráji bylo super, tentokrát i ty výkony nebyly tak tragický.
No a potom přišly dvě zásadní společenské akce. Nejdřív MOF soustředění v Dachovech. To už je kultovní akce, která opět nezklamala. Letos jsme navíc s nejtvrdším jádrem vydrželi pít až do nedělní cesty domů.

A potom Panchyho rozlučka se svobodou! V pátek návštěva pivovaru v Potštejně. V sobotu smrtelná cesta na Botas, a potom ještě smrtelnější Botas, kde jsem mimochodem totálně zazdil pivní štafety (2x). V neděli už jsem cestou domů vydržel pít jen já (a byla to chyba).
Následoval parádní výběh na východ slunce na Sněžku, tohle musíme dělat častěji!

No a potom už jsem vyrazil na OO cup do Slovinska (a Itálie a Rakouska). Relax super, ale o tom, co jsem dělal na závodech, se mi moc psát nechce. Dvě z pěti etap jsem disknul, další dvě totálně! zazdil a jen jednu jsem šel tak, že jsem se úplně nestyděl.
Půl roku bez běhání, sezení v kanceláři a lehce bohémský styl života si vybraly svoji daň. Na konci července váha ukazovala 71kg (loni na družstvech jsem měl 58), cítil jsem se fakt jako troska a už mi to vážně začalo vadit. Nečekal jsem, že bych někdy řešil kilogramy, ale stalo se. Takže jsem do práce začal jezdit na kole a po práci taky. To už jsem ale nikdy nezapomněl na “jedničku” v bufetu U Vlka, což trochu snižovalo efektivitu.
No a to tak nějak stačilo. V práci jsem si na měsíc zkrátil úvazek na poloviční a vyrazil na sever Švédska. Tady mám cíle jasný: odpočinout si od všeho, shodit váhu na normál, potrénovat, zachytat si ryby, nepít, pomazlit se s kočkou a hlavně si pořádně srovnat ten bordel v hlavě.
Zatím se to daří. Teda aspoň nepiju, kočku jsem pohladil, běhám dvakrát denně, a k tomu posiluju. Na váhu jsem zatím neměl odvahu a na ryby čas, ale všechno bude!
Na podzim mám jako vrchol jen dva závody. MČR štafet a MČR družstev. Pojedu i na další štafety. Individuální závody si ještě rozmyslím, ale rozhodně tam nepojedu proto, aby dopadly tak, jako ty v jarní části sezóny.

V pátek jsem po dvou měsících zkusil závod - mistrovství severního Švédska ve sprintu. Nečekal jsem absolutně nic, ale nakonec mi to aspoň první půlku běželo celkem slušně. Bohužel jsem sprintovou mapu už dlouho neviděl, takže chybek bylo dost a hlavně jsem to vyšperkoval jednou brutální.


Moji reality show můžete sledovat na Instagramu, na to ještě línej nejsem :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat